Tříletou dívenku šikanovali ve školce. Denně dostávala pěstí, denně ji švihali klackem

Jsou věci, které se těžko píšou a ještě hůř poslouchají. Právě to je případ maminky, která se rozhodla se svým příběhem obrátit na redakci PrahaIN.cz. Jde o její prvorozenou dceru a šikanu, jíž čelila od prvních týdnů ve školce. O teror se postarali dva předškoláci.

Celá věc skončila domluvou a sezením se všemi rodiči.

Naše redakce ovšem zjistila, že šikana v takto nízkém věku rozhodně není výjimkou.

„Johanka přišla první týden ve školce se dvěma šrámy na obličeji. Úplně o tom nechtěla mluvit. Když pak brečela, že do školky nechce, mysleli jsme, že je to normální. Děti se přeci často bojí nového kolektivu,“ uvedla sedmadvacetiletá maminka, s níž jsme se setkali.

Svou dceru samozřejmě nadále do školky vozila. Všimla si ovšem, že když byly v šatně konkrétní děti, začala až hystericky plakat a klepala se.

„Zůstávala jsem tam třeba dvacet minut s ní, paní učitelce to nevadilo, seděla jsem na koberci, když si děti hrály,“ dodává maminka.

Pár dalších dnů byl klid.

Potom se malá dcerka ukázala po obědě s monoklem pod okem. „Už před tím jsem si všimla, že měla polité šaty. Až potom mi došlo, že ji denně ti dva kluci polévali čajem, když byl oběd. Nikdy jsem se s něčím takovým nesetkala,“ svěřila se mladá matka naší redakci.

Monokl pod okem

„Ten monokl jí udělal jeden předškolák. Buď jí dával pohlavky, později jí dal ránu pod oko, jsem šťastná, že nenosí brýle, vůbec nevím, co by se mohlo stát,“ upozornila dále.

Během prvních pár týdnů toho moc nenaspala. Malá brečela, evidentně se bála. Když se jednoho dne objevila v šatně s krvavou ranou na obličeji, trpělivost došla. „Zjistila jsem, že ji ti dva kluci švihali do obličeje klackem. Ona je hodná, vůbec se nebránila, jen odešla a brečela,“ popsala matka další detaily těžce pochopitelného případu.

Celou událost musela řešit s vedením školky. To si pozvalo rodiče, ale ke společné schůzce nedošlo. „Ne, ne, jen mi řekli, že hovořili s rodiči těch kluků. Už jdou v září do školy, doufám, že se to nebude opakovat, prožili jsme si doma peklo,“ uzavírá.

PrahaIN.cz v tomto případě může uvést, že nešlo o žádné děti nepřizpůsobivých rodičů, natož cizinců. Jedná se o dobře situované rodiny z velkého města.

„Na učitelky nemohu nadávat, proti nim nemohu, nechci říct ani slovo, mně samotné to trvalo, než mi došlo, co se děje…“

Jenomže případ Johanky není sporadický, jak by se mohlo zdát.

Není to ojedinělé

„Kdybych měla mluvit ze svých zkušeností s prací s mládeží a ve školách, to, že se situace objevuje i v mateřské škole, není překvapivé, upozorňují na to zprávy čím dál tím častěji. A není dobré takové chování brát na lehkou váhu už ve školce, protože tím napomáháme akceptaci chování v budoucnu, zakrýváme před tím oči a navíc učíme děti, že jde o normu, ve které jim dospělí nejsou nápomocni. A většina odborníků a odbornic se domnívá, že právě toto je moment, který by si dítě nemělo řešit samo a měli by být přizváni dospělí,“ říká pro PrahaIN.cz Barbora Pšenicová, ředitelka nestátní neziskové organizace Nevypusť duši, která se věnuje také tématu šikany.

Co dělat, pokud je vaše dítě v podobně složité situaci?

„To v první řadě vždy znamená, že se dítě má svěřit někomu, komu ze svého okolí věří. Dále pak se rodičům doporučuje, aby nekontaktovali rodiče na druhé straně konfliktu, naopak spíše vyvolali diskusi a přizvali do řešení školské zařízení, v jehož gesci to opět mohou nechat nebo trvat na nějakých krocích, které k tomu mohou být realizovány. Dále se rodičům doporučuje podpořit především svého potomka: nebrat na lehkou váhu, co říká, ptát se jej, co by potřeboval on, co pro něj jako rodič mohu udělat, co by si přálo, aby se stalo. Dle toho se dá jednat nebo to různě vyhodnocovat. Ale už to dává dítěti cítit, že je podpořeno, že jeho hlas má váhu. Což je pro rozvoj kompetencí a péče o duševní zdraví velmi důležité," doplňuje Barbora Pšenicová.