foto: Jan Holoubek, PrahaIN.cz/Kartičky jsme našli na zemi.
REPORTÁŽ: Ještě během zimních měsíců se na naši redakci opět obrátili turisté z Polska. Není to poprvé, kdy si na něco postěžovali. Ať už nám v minulosti popsali negativní zážitky z Krkonoš anebo Beskyd. Vždy se něco našlo…
Tentokrát nás upozornili na údajně „neuvěřitelné“ kartičky, které v Adršpašsko-teplických skalách obdrželi. Jak zmínili, vadí jim ze dvou důvodů. Podle pisatelů totiž Češi akcentují Ukrajince mnohem víc, než si kdy vážili Poláků. Druhý problém byl prý jazykového charakteru.
„Polsky neumí, česky nerozumí, anglicky také ne a my s manželkou se ukrajinsky rovněž nikdy neučili a ruštinu jsme z pochopitelných důvodů nepoužili, navíc máme věk. Tento e-mail posíláme Vám a deníku Gazeta Wyborcza,“ napsal muž. Právě zmínka o tomto mezinárodně respektovaném listu nás přiměla k návštěvě uvedené lokality. Vyrazili jsme sem ostatně už několikrát.
Netrvalo dlouho, kdy jsme se hned z několika stran dozvěděli, oč se vlastně jedná. Zmíněné kartičky nejsou výmysl, skutečně existují. Nemají však co do činění s národním parkem Adršpašsko-teplické skály, ale s tamním hotelem Orlík. Ten se nachází právě u vstupu a postavený byl už za první republiky, což každý milovník architektury pozná na první pohled.
Kromě ubytování tento podnik nabízí také restauraci. Vyhlášenou specialitou je zde mimochodem Pavlišovský řízek.
Jak nám místní uvedli, k Ukrajině mají vřelý vztah. Už v roce 2022, jen pár měsíců po vpádu Rusů, zde připravili první ukrajinský víkend (přesněji řečeno Víkend ukrajinské kuchyně). Tehdy se nabízela soljanka, varenyky (plněné těstovinové taštičky) se sladkým tvarohem anebo zelné závitky s kuřecím masem a bramborami. Menu, o které byl podle svědků velký zájem, navíc připravily kuchařky Nasťa a Dáša. „Doma pracovaly ve skvělé restauraci, a proto nám dělá velkou radost, že nyní pracují s námi,“ uvedl hotel Orlík v květnu 2022.
Nyní, v březnu 2025, se na vztahu mezi oběma zeměmi evidentně nic nezměnilo. V hotelu i restauraci pracují další Ukrajinci. Jelikož je pro ně češtině obtížná, rozhodli se zde všechno vysvětlit pomocí kartiček. Na nich je napsáno toto: „Dobrý den, jsem tady pro Vás a ráda Vám pomohu. Omluvte, prosím, že ještě nemluvím plynně česky.“ Příjemná forma vysvětlení se během naší návštěvy setkala s pochopením, ale i odmítnutím ze strany zákazníků, kdy jsme několik těchto kartiček nalezli pošlapaných na zemi.
Co musíme potvrdit, je, že Ukrajinci pracovali i na jiných místech v regionu, která jsme rovněž navštívili. S češtinou měli leckdy viditelný i slyšitelný problém, ale přesto se pokaždé snažili pomoct. Vůči Praze jsme ovšem žádný hmatatelnější rozdíl v tomto jejich chování nespatřili. Respektive jsme nad tím až do tohoto odstavce vůbec nepřemýšleli.
Samotný hotel se k věci vyjádřit nechtěl.