Spoluzakladatel ODS odkryl zlomeninu ve straně. Stál u ní „průměrný s neschopným“

ROZHOVOR: „ODS v roce 1991 vznikla jako pravicová a konzervativní, liberální strana. Topolánek podpisem Lisabonské smlouvy odstřihl ODS od základních principů. K návratu strana potřebuje vysoce inteligentní lidi, ale ty ODS nemá,“ říká Jiří Payne, spoluzakladatel ODS, bývalý náměstek ministra obrany a exporadce prezidenta Václava Klause.

Občanská demokratická strana vznikla na ustavujícím kongresu v dubnu 1991. Jako člen přípravného výboru ODS jste byl u samého začátku této strany. Vzpomínáte si, co předcházelo jejímu založení?

ODS byla jednou z prvních stran, které vznikly po listopadu 1989. Tehdy jsme si řekli, že zakládat nějaké hnutí nemá smysl, že potřebujeme klasickou pravicovou politickou stranu. V té době, kdy ještě existovalo Občanské fórum, to byla velká změna, protože to tehdy nikdo nechtěl. To byl první důležitý krok. Tehdy už existovalo několik stran, které se pokoušely být buď čistě liberální, nebo čistě konzervativní. My jsme uvažovali nad tím, že ani jedna z těch politických filosofií není tak velká, aby to to stačilo pro vytvoření strany, jakou jsme si představovali, že nám tedy nezbývá nic jiného, než to spojit dohromady. Takže jsme vytvořili stranu liberálně-konzervativní. Zpočátku jsme zakládali ODS pouze na českém území, teprve později jsme šli i na Slovensko. Úplně původní ODS tedy vznikla jako pravicová a konzervativní a liberální strana.

Byl jste jeden ze zakladatelů strany a mezi prvními jste odešel. Dokonce jste založil jiný politický subjekt. Proč jste ukončil členství v ODS ?

V roce 2009 jsem založil stranu Svobodných. To měla být alternativa k ODS. Úplně se to nepovedlo, ale to se stává. Důvodem tehdy bylo to, že tehdejší předseda strany a premiér Topolánek podepsal Lisabonskou smlouvu. To bylo podle mého názoru v rozporu se základními principy ODS. V tom také vidím důvod, proč se tehdy ODS odstřihla od původních a základních principů, na kterých byla založena. Ve stejné době, asi měsíc předtím, jsem jako poradce napsal panu prezidentovi Václavu Klausovi, že se domnívám, že je to důvod, aby rezignoval na funkci čestného předsedy ODS. On to pak skutečně udělal. Na kongresu, kde byl jako host, oznámil, že se ODS natolik změnila, že už dále nemůže být čestným předsedou této strany.

Řada bývalých původních členů ODS říká, že odešli sami, nebo byli dokonce vyhozeni, protože nesouhlasili s odklonem od původních principů. Někteří dokonce říkají, že se v některých organizacích ODS objevili i bývalí členové KSČ. Je to pravda?

Problém je, že my jsme se dodnes nevypořádali s marxismem. ODS to měla dokonce někde ve stanovách, tuším hned na začátku. Tam bylo řečeno, že jsme odpůrci jakékoliv podoby marxistické ideologie. A pokud je tedy ‚Brusel‘, tedy EU, založená na marxismu, tak přece ODS nemůže přijmout Lisabonskou smlouvu. V tom byl ten rozpor. Typickým projevem marxismu je, že existují privilegovaní lidé, kteří mají vedoucí úlohu ve společnosti a myslí si, že mají právo diktovat druhým, co mají dělat a co je pro ně dobré. A přesně tak to dělá Brusel, protože je vytvořený na principech marxismu. Autor myšlenky evropské integrace Jean Monnet čerpal z marxistických představ.

Řekl jste mi, že uvnitř strany byl narušen systém výběru lidí do vedoucích funkcí. Co se tehdy stalo?

ODS byla od počátku svého vzniku založena na svobodné soutěži osob, myšlenek, nápadů a iniciativ. I to bylo zakotveno ve stanovách strany. Za nejdůležitější zlom v historii ODS považuji okamžik, kdy došlo ke sloučení ODS s Křesťansko-demokratickou stranou, což byla strana Václava Bendy a Ivana Pilipa. Bývalá KDS vytvořila uvnitř naší strany jakousi konspirační skupinu. Před každým sněmem se všude po celé republice separátně den předem jejich skupinky sešly už jako členové ODS a dohodly se na společné strategii. Podle ní pak postupovali při volbách na sněmech, aby do vedení městských, oblastních nebo krajských sdružení ODS prosadili svoje lidi. Václav Benda říkával, že nepotřebuje primárky, že se kandidátky místo toho sestavují u nich v kuchyni. Když se ukázalo, že se uzavírat zákulisní dohody se vyplácí, tak se v ODS zhroutil původní systém férové soutěže, který fungoval od založení ODS. Jeden můj přítel to geniálně popsal na jednom kongresu, když řekl, že v ODS došlo k uzavření koalice průměrných s neschopnými. Dodal, oni vědí, že mají za všech okolností nadpoloviční většinu a že si do všech funkcí dosadí, koho budou chtít. Musí však respektovat jedno přikázání: vyloučit ze strany všechny schopné lidi, protože jeden jediný schopný člověk dokazuje, že oni jsou neschopní. Tento systém pak ovládl celou ODS a funguje v ní dodnes. To vedlo k tomu, že v ODS straně už není nikdo, kdo by byl opravdu schopný. Bohužel pak stejný zlozvyk okopírovaly i různé skupiny lidí z jiných stran. Pokud vím, začalo to fungovat v řadách sociální demokracie a i ve všech ostatních stranách. Princip zdravé konkurence byl nahrazen zákulisními dohodami, to bylo vždy typické pouze pro marxistické strany. Demokratický systém stejně jako tržní ekonomika spočívá na férové konkurenci. A ta nám chybí všude dodnes.

Souvisí s tím i odklon ODS od původní liberálně konzervativní politické linie?

Současnou ODS už vidím jen zvenčí. Jsou tam zřetelně viditelné frakce a každá z nich má trochu jiné zájmy. ODS vstoupila do velmi složité vládní konstelace. Aby se udržela, tak musí dělat kompromisy, jinak by české politice došlo ke změnám, které si vlastně nikdo nepřeje. Kompromisy však zastírají její vlastní politiku, a Petr Fiala musí dělat kompromisy, které jdou proti základním principům ODS. S tím se bohužel nedá nic dělat. Když přijdou lidovci a řeknou, že trvají na tom, že se musí podepsat smlouva s Vatikánem, tak se podepíše smlouva s Vatikánem, kterou pár let předtím ODS odmítla, když přijdou Starostové, že chtějí zavést euro, dostává se ODS do defenzivy. ODS ty kompromisy dělat musí, aby se udržela koaliční vláda. Můžeme tuto praxi kritizovat, můžeme se bavit o tom, zda je to oprávněné, nebo neoprávněné. Musíme si ale také říct, jaká je alternativa. Vláda mohla padnout už před dvěma lety, o to například usilovali lidé kolem Václava Klause. V Praze se už připravovala koalice na základě toho, že bude uzavřena dohoda mezi ODS a hnutím ANO. Proto se v Praze po volbách tak dlouho nemohlo zvolit vedení magistrátu. Čekalo se, že proběhne změna ve vládě. Ona se ale nakonec neodehrála, tím pádem se v Praze ustavila jiná koalice, než bylo v původním plánu. Plány jedné frakce ODS, která chtěla uzavřít koalici s ANO, se nelíbily druhé frakci, ta vytvoření koalice s ANO překazila. Takový střet se samozřejmě může za několik měsíců opakovat znova, pokud se jedna z těch frakcí opět pokusí uzavřít koalici s ANO.

Současná situace před volbami napovídá, že ODS i vládní koalice zřejmě podzimní volby prohrají. Kde podle vás udělala ODS největší chyby?

To je diskutabilní. Mnozí lidé předpovídali, že vláda Petra Fialy padne do roka od jmenování, ale vláda vydržela. Premiér Fiala udržel vládní kabinet čtyři roky ve funkční podobě, a upřímně řečeno, to není špatný výsledek. Žádnou fatální chybu v jeho konání nevidím. Může se mi nelíbit, že udělal kompromisy například během předsednictví Evropské unie, ale do toho jej tlačily strany, které jsou „eurohujerské” a nic jiného Petru Fialovi nezbývalo. Tam nebyla možná žádná volba. Nelíbí se mi to, ale rozumím, proč to udělali. Bylo by krásnější, kdyby ODS získala ve volbách padesát procent a nemusela by dělat žádné kompromisy. Pak bychom ji mohli soudit za to, co udělala špatně, ale my tady máme ve hře strany, které do politiky vnášejí odstíny, které ODS nechtěla. To je koaliční praxe. Pokud dopadnou podzimní volby pro ODS špatně, tak se nedá nic dělat. To je přece v demokracii normální, že nějaká vláda padne a nastoupí opozice. Myslím, že se to dalo čekat celé volební období.

Domníváte se, že se ODS může vrátit k původním liberálně-konzervativním základům, na kterých kdysi vznikla?

Obávám se, že nikoliv, a to z důvodů, které jsem už řekl. Bohužel nejschopnější a nejchytřejší lidi už z ODS vyhnali. Na to, aby někdo zformuloval původní principy pro dnešní dobu, je potřeba obrovský intelektuální potenciál. A ten současná ODS k dispozici nemá. Doba se od vzniku ODS velmi změnila. Žijeme v úplně jiném prostředí, než bylo v devadesátých letech. Politické zadání zní: „Vymyslete takovou filosofii, která navazuje na staré principy a přitom odpovídá dnešní době.” A na to potřebujete vysoce inteligentní lidi, to nejsou schopni udělat průměrní nebo podprůměrní jedinci. Je to filozofická práce. Politika je ve skutečnosti o filozofii. Musím přijít s takovou filozofií, která umí řešit problémy. Umí vysvětlit to, v čem žijeme, proč se to děje a navrhnout, jak zařídit, aby situace byla lepší. A podívejte se kolem sebe, co se teď děje na politické scéně. Místo toho se před našima očima strany předhání, nebo kdo z nich vymyslí ještě agresivnější kritiku. Smyslem politiky je soutěž návrhů a projektů nebo řešení. Ve volbách nejde o to, kdo udělal v minulosti chyby, volby jsou o budoucnosti. To, co vidíme, je absolutním popřením podstaty politiky.

Vidíte na politické scéně stranu, kterou budete na podzim s chutí volit?

Zatím asi ne. Nejsem teď členem žádné strany. Uvažoval jsem už i o založení nové politické formace, protože to asi umím a vím, jak se to dělá. Kandidovat už nikam nebudu. Mohu ale někomu pomoct stranu vymyslet a založit. To neudělá nikdo sám, na to je potřeba tým lidí, kteří takový záměr uskuteční.

Domníváte se, že vznikne skupina lidí, která novou stranu založí?

Do podzimních voleb se založení nové strany stihnout nedá. Na to už je pozdě. Musí vzniknout minimálně devět měsíců před volbami, a na to už teď není čas.

A výhledově?

Jsem důchodce a zabývám se pouze tím, na co mi zbývají síly. Snažím se něco psát, na něčem pracovat a podobně. Musím rozdělit svoje kapacity mezi dvě věci. Probíhají obrovské změny v globálním měřítku. Celý svět se radikálně mění a je dost možné, že se blíží válečný konflikt. Teď je velmi důležité všechno přesně a správně interpretovat, protože jinak uděláme fatální chyby. Teď je potřeba pracovat především na tomto. Zároveň se blíží naše volby do Sněmovny. Upřímně řečeno, volby mi přijdou méně důležité než to, co se právě děje ve světě.

Domníváte se, že může napětí ve světě eskalovat až do válečného střetu?

Říkám to veřejně už asi sedm let. Jsou zcela viditelné příznaky toho, že se schyluje k válce. A těch příznaků jsou stovky. Válka není o tom, že někdo někde udělal chybu. Zakladatel analytické psychologie Carl Gustav Jung o tom napsal krásné texty. Uvádí v nich, že v lidské psychice existují nevědomé síly, které tam tiše pospávají, čas od času se ale probudí. A vysvětluje, že například potlačování státní suverenity může být důvodem, který tady ty pravěké bestie probere. Ony se probudí, rozpoutají válku a nedá se s tím vůbec nic udělat. A to se, se obávám, právě děje. se, že může napětí ve světě eskalovat až do válečného střetu?

Existuje tady přímá souvislost s ruskou agresí na Ukrajině?

Samozřejmě. Válka na Ukrajině přesně odpovídá, tomu, co představovaly Balkánské války v době před první světovou válkou. Je to takový předzkušební testovací konflikt.

Takže současné napětí může vyústit až ve větší válečný konflikt?

Když asi před rokem ve své funkci končil bývalý generální tajemník NATO Jens Stoltenberg, vyzval všechny členské státy, aby se připravily na to, že do pěti let může být vzniknout válečný konflikt globálního rozměru. Možná se mýlil. Já ale čtu zprávy NATO s velkou pečlivostí a nenašel jsem, že by tam v něčem dělali chyby. Dánská rozvědka říká, že ke globálnímu válečnému konfliktu může dojít do pěti let, německá rozvědka varuje, že do osmi až devíti let. Polská zpravodajská služba uvádí deset let, další rozvědky říkají, že válka může začít do tří let. Náš prezident mluví o třech letech. Pokud se v podstatě všechny tajné služby našeho společenství víceméně shodují v tomto hodnocení, pak je těžké tvrdit, že žádná válka nebude a že nebudeme zbrojit. Ony se nemýlí. Pokud Čína oficiálně vyhlásila, že do tří let obsadí Tchaj-wan, což je důvod k vypuknutí třetí světové války, připravuje se na to a prokazatelně tajné služby vidí probíhající přípravy. O Putinovi se dozvídáme, že půl roku po skončení ukrajinské války bude schopen napadnout sousedící státy NATO a za tři roky bude schopen vést úspěšnou válku proti Severoatlantické alianci v Evropě. Rusko prokazatelně zbrojí rychleji, než státy NATO. Čína ve vojenské oblasti vyrovnala sílu s USA. Pokud se toto všechno odehrává, tak se válečný konflikt blíží. Můžeme válce zabránit tím, že se nikomu útok na nás nevyplatí, a to znamená zbrojit. Doplnit to, co jsme z naší obrany od vstupu do NATO vytunelovali.

Jaderný fyzik Jiří Payne patřil k nejvýraznějším osobnostem Občanské demokratické strany. V roce 1991 byl členem přípravného výboru ODS a podílel se na základních osnovách jejích stanov. Studoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy (obor jaderná fyzika). V roce 1981 dokončil studium a složil závěrečné zkoušky, ale fakulta mu kvůli jeho politickým aktivitám odmítla vydat diplom, bylo mu také znemožněno pracovat v jeho profesi, živil se tedy jako pečovatel v domově důchodců a od roku 1986 byl topičem, byl sledován Státní bezpečností. V roce 1988 se účastnil demonstrací proti komunistickému režimu, za což byl zatčen a obvinění padlo také za jejich organizování. Trestní stíhání bylo zastaveno až po listopadu 1989.