foto: Marek Dobeš pro PrahaIn.cz/Před Arcibiskupstvím pražským na Hradčanech
KOMENTÁŘ: Dovolte mi, prosím, začít osobním vyjádřením – deset let jsem den za dnem pracoval na projektu Ďáblova sbírka, o kterém jsem nemohl ani tušit, zda vůbec bude mít jakýkoli ohlas. Konkordát a chování církve obecně se o PR mého projektu v těchto dnech starají opravdu bezpříkladně. Také proto jsem mrazivou neděli 16. února odpoledne strávil s mnohými dalšími Pražany před Arcibiskupstvím pražským na Hradčanech. Teprve o týden později se však informace poskládaly způsobem, který stojí za můj komentář pro PrahaIN.cz.
Organizace s jednoznačným názvem Pro čistou církev uspořádala shromáždění za odchod pražského arcibiskupa. Dav převážně křesťansky orientovaných demonstrantů z Prahy a okolí se dostavil proto, aby vyjádřil nesouhlas s odvoláním kněze Marka Váchy z funkce vikáře akademické farnosti při kostele Nejsvětějšího Salvátora v Praze. Toto rozhodnutí učinil pražský arcibiskup Jan Bosco Graubner po Váchově osmnáctiletém působení na této pozici.
Rád bych zdůraznil, že v tomto sporu jsem zcela nestranný. Jako autorovi původního scénáře filmu Jan Žižka mi totiž fakt, že pan Vácha vedle působení v Akademické farnosti má funkci přednosty Ústavu etiky a humanitních studií 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a je navíc ještě farářem lechovické farnosti, zavání mnohoobročnictvím. Nejradikálnější husité by již pečlivě smolili sud jen za tento prohřešek proti etice kněžství. Liturgika navíc stanovuje, že mše by měla být sloužena na oltáři v kostele, pokud není jiný vážný důvod. Na televizní vysílání, pro které pan Vácha konal onu pop mši, mohla mít církevní hierarchie oprávněně věroučně konzervativní názor. Když kněz s vloženou skautskou přezdívkou Orlí oko žehná na akci TV přenosu bohoslužby Hospodin v hospodě v rozporu s liturgickými předpisy, může mít klérus oprávněný dojem, že je přehnaně progresivní. A zvolí katolicky přiměřený trest. Odstřihne jedno obročí.
Jak ale souvisí dětské botičky, které se objevily na okně Arcibiskupství v průběhu události, se vztahy uvnitř českého kléru? Účastníci shromáždění přinesli k arcibiskupskému paláci dětské botičky jako symbol nevinnosti a zranitelnosti obětí zneužívání. Toto gesto má upozornit na závažnost problému a potřebu ochrany dětí. A jak souvisí s konkordátem, kterému se můj projekt Ďáblova sbírka věnuje také?
Dva proti Theoamébám
Setkání bylo spoluorganizované dvěma přáteli usilujícími o očistu domácích církevních poměrů. Jsou to hluboce věřící křesťané, přeživší zneužívání v katolické církvi, jmenovitě Ladislav Koubek a emeritní církevní právník pomáhající obětem predátorů v sutanách Jan Rozek. Akce se navíc záměrně uskutečnila ve dnech, kdy se intenzivně diskutuje o ratifikaci takzvané Vatikánské smlouvy. A tady se vše protíná s mým projektem Ďáblova sbírka. Jde o (ne)svatý konkordát. Smlouvu v režimu tajné, podepsanou naším premiérem, která vnáší do českého právního řádu prvky kanonického práva a oběti zneužívání se obávají, že zejména díky rozšířené interpretaci zpovědního tajemství bude církev dál bagatelizovat situaci, umlčovat oběti a vyhýbat se policejnímu vyšetřování. Což se děje již nyní a vyšší míra pravomocí, smluvená s Vatikánem, umožní církvi zcela ignorovat veřejný dozor. Stát, který není schopen zaručit bezpečnost svých občanů, je ovšem poměrně k nepotřebě.
I na to bylo v průběhu akce před branami Arcibiskupství pražského upozorněno. Stejný odborností a prestižní institucí podložený názor má i také doc. JUDr. Jana Tlapák Navrátilová, Ph.D., expertka na trestní právo z Univerzity Karlovy. Ve své analýze tvrdí, že schválení smlouvy se Svatou stolicí může znamenat mnoho negativního pro Čechy. Mimo jiné, že kněží získají možnost absolutní mlčenlivosti – i v případě závažných trestných činů.
„Existuje riziko, že čl. 4 odst. 1 bude vykládán tak, že zakládá ochranu zpovědního tajemství v širším rozsahu než aktuální zákonná úprava, tj. i v rozsahu širším, než jsou nyní stanoveny výjimky pro duchovní obsažené v trestním zákoníku.“ Tento výklad by mohl vést k situaci, kdy duchovní, kteří se dozvědí o plánovaném nebo pokračujícím trestném činu, nebudou povinni tyto informace předat orgánům činným v trestním řízení.“ Dalším rizikem je podle doktorky Navrátilové i možné rozšíření okruhu osob, které nemusí o trestných činech vypovídat.
Jak prohlašuje jeden ze svolavatelů demonstrace, emeritní církevní soudce Rozek: „Církev v České republice má dlouhou historii utajování případů sexuálního zneužívání. Celosvětově se zneužívání dopouští 4-7 procent kněží. Proč je u nás tak málo vyšetřených případů?“
Gaunera do koše!
Účastníci protestu nesli mimo jiné transparenty s nápisy jako „Gaunera do koše!“ Vyjadřovali tak zásadní nesouhlas s rozhodnutími arcibiskupa Graubnera. Před arcibiskupským palácem v Praze se totiž mimo jiné i proto sešly oběti zneužívání v církvi, veřejně známé osobnosti a zejména běžní věřící, kteří nesouhlasí s vystupováním špiček katolické církve v ČR ve věci deviantních kněží, kteří nerespektují povinnost celibátu. Její představitelé v čele s arcibiskupem Graubnerem čelí obviněním z krytí sexuálního zneužívání a z netransparentního personálního rozhodování. Podle organizátora akce Petra Pijáčka „osobně dlouhodobě kryjí sexuální zneužívání v katolické církvi a aktivně se prostřednictvím návrhu mezinárodní smlouvy ČR-Vatikán zasazují o znemožnění vyšetření sexuálního zneužívání v církvi.“ Proto bylo setkání zahájeno čtením výzvy k odstoupení arcibiskupa Jana Graubnera a zřízení nezávislé komise pro případy sexuálního násilí v katolické církvi České republiky, jako je podle nich běžné v západních zemích. „Vyzýváme proto představitele české církve, aby biskupové, kteří nezabránili sexuálním predátorům z řad kněží v jejich působení, ač o něm měli informace, přijali osobní zodpovědnost a rezignovali. Týká se to zejména arcibiskupa pražského Jana Graubnera. Dále, aby církev v naší zemi umožnila bez dalšího otálení nezávislé instituci (například mezinárodní organizaci zabývající se ochranou lidských práv) odkrýt archivy biskupství, řádových a mnišských společenství, pro korektní zmapování případů,“ uvádí petice, kterou na místě nabízeli aktivisté k podpisu.
Základní požadavky účastníků shromáždění jsou tyto:
Odchod arcibiskupa Graubnera a dalších biskupů, kteří kryli zneužívání v církvi.
Okamžité přerušení ratifikace Vatikánské smlouvy, která by rozšířila zpovědní tajemství a mohla tak ohrozit vyšetřování případů zneužívání.
Zřízení nezávislé vyšetřovací komise pro vyšetření případů zneužívání v ČR a zpřístupnění církevních archivů.
Transparentnost a férovost personálního rozhodování v církvi, aby se případy jako je odvolání Marka Orko Váchy, již neopakovaly.
Dohoda stvrzující opak
Po několika dnech napětí mezi knězem Váchou a pražským arcibiskupem opadlo. Dne 22. února 2025 byla zveřejněna jejich dohoda, kterou obě strany podpořily společným prohlášením. V něm se vzájemně omluvili a vyjádřili ochotu pokračovat v dialogu. Stav vyloučení Váchy z funkce vikáře akademické farnosti u kostela Nejsvětějšího Salvátora v Praze, což bylo odůvodněno údajnými porušeními církevních předpisů, zejména sloužením mše v neobvyklém prostředí, však zůstal v platnosti. Přesto se po dohodě mezi oběma stranami situace uklidnila, protože oba vyjádřili ochotu pokračovat v konstruktivním dialogu, čímž příkladně zdůraznili důležitost komunikace a vzájemného respektu v církevních záležitostech. Někteří veřejní intelektuálové, kteří pozvedli svůj hlas na podporu pana Váchy, dali najevo uspokojení, protože se v jejich očích opět prokázala důležitost osobní intervence. Novináři ve velké většině ztratili zájem, pokud ho předtím vůbec projevili, protože jim ani nedošlo, že celá věc má přesah v podobě jednání o jedné z nejméně výhodných smluv české moderní historie – konkordátu. Tato vysoce problematická mezinárodní smlouva, kterou mimo jiné uzavřel v minulosti i papež Pius XII. s Adolfem Hitlerem, a platí dodnes, odevzdává Vatikánu část naší národní suverenity.
V souvislosti s demonstrací před arcibiskupstvím je však mnohem důležitější to, k čemu došlo, než to, co církev říká. Primas český, Jan Graubner, který nebyl měsíce schopný najít čas na oběti predátorů v sutanách, si v řádech dnů snadno najde prostor na to řešit vnitrofiremní roztržku se svým podřízeným. Činy hovoří hlasitěji než slova. Kristus by mohl vyprávět. Nebo alespoň milovaný učedník, Jan Evangelista. „Kdykoli mluví lež, mluví ze svého, protože je lhář a otec lži.“ (Jan 8,44)
V druhém čtení budou již brzy konkordát diskutovat čeští poslanci. Stále prakticky bez zájmu veřejnosti. Můžete se zapojit i vy. Napište svému poslanci nebo se vyjádřete podpisem petice, která žádá o přiznání závažnosti problémů se sexuálním zneužíváním a nedostatečnou reakcí na obvinění. Je dostupná na adrese www.ProCistouCirkev.cz
Autorem komentáře je Marek Dobeš, režisér, producent a scenárista. Napsal například scénář filmu Kajínek a původní scénář historického velkofilmu Jan Žižka. Jeho posledním režijním počinem je Ďáblova sbírka (2024).